Mrkev si spojujeme s oranžovou barvou. Její původní odrůdy však oranžové nebyly a už vůbec nešlo o silný kořen, který by dokázal zasytit. Její dnešní typická podoba je důsledkem dlouhého šlechtění, které započalo v dávných dobách.
Od bílé po oranžovou
Divoká mrkev (mrkev obecná pravá) pochází z Asie z oblasti Blízkého východu, kde ji lidé prokazatelně využívali již v 10. století. Nešlo však o žádné cílené pěstění, ale o nahodilý sběr. Kořen této mrkve je tenký, měkký a bílý. V dnešní době ji v kuchyni vůbec nevyužíváme. Zajímavé je, že na divokou mrkev můžeme v současnosti narazit v přírodě i v Česku, ale věřte, že pokud nepatříte mezi odborníky, vůbec ji nepoznáte.
V Evropě se rozšířila vyšlechtěná forma této kořenové zeleniny, mrkev obecná setá. V Anglii ji znali již v 16. století, ale s velký pěstování se začalo až v Nizozemí o století později. Původní odrůdy byly žluté, bílé nebo fialové (takzvaná černá mrkev). Vznikly křížením různých druhů volně se vyskytujících divokých mrkví. Až z těchto zbarvení byla vyšlechtěna jejich oranžová a dnes nejrozšířenější odrůda.
Vypráví se příběh, podle kterého byla oranžová mrkev vyšlechtěna speciálně pro Viléma Oranžského, ale zřejmě se jedná o báchorku a souvislost s rodovou barvou a mrkví je pravděpodobně náhodná. Oranžovou mrkev totiž zmiňují i záznamy z doby, kdy rod oranžských ještě neexistoval.
Jiné barvy mrkve? Není problém
I dnes můžete narazit na žluté, bílé nebo fialové mrkve. V supermarketech na ně ale nečekejte. Nejčastěji jsou k mání na tržnicích nebo ve farmářských obchodech. Jejich chuť i struktura je podobná mrkvi oranžové, a pokud hledáte nějaké zpestření pokrmu, třeba mrkvové buchty, její neobvyklá barva je určitě zajímavou volbou. Stejně tak si žlutou nebo fialovou mrkev můžete vypěstovat doma na zahrádce. Jistě potěší vás, vaše děti i všechny strávníky.
