Podzimní pavoučí déšť. Drobní tvorové se nechávají unášet vzduchem na vlastních vláknech

Plachetnatka keřová
Plachetnatka keřová. Foto: Andreas Eichler, CC BY-SA 3.0, Wikimedia

Možná jste si toho někdy všimli při procházce loukou nebo zahradou. Na trávě, keřích i plotech se najednou objeví jemná pavučinová vlákna, která se třpytí v ranní rose. Krajina pak vypadá, jako by ji někdo potáhl tenkou bílou sítí. Na svědomí to mají drobní pavouci, kteří se dokážou vydat na cestu vzduchem. A někdy se jich takto přesouvá opravdu hodně.

Tomuto jevu se někdy říká pavoučí déšť. Žádné pavouky padající z nebe ale čekat nemusíte. Ve skutečnosti se tito drobní tvorové snaží dostat co nejvýše a nechat se unášet vzdušnými proudy na nové místo.

Plachetnatky cestují na pavučinách

Mezi pavouky, kteří se takto šíří, patří také plachetnatky. Jde o početnou skupinu drobných pavouků, z nichž mnozí měří jen několik milimetrů. Snadno je přehlédneme, přestože v trávě, na polích i v zahradách žijí běžně.

Čtěte také:  Jak na dechberoucí zahradu? Pozvěte si zahradního architekta!

Když nastanou vhodné podmínky, pavouk vyleze na vyvýšené místo, třeba na stéblo trávy nebo konec větvičky. Zvedne zadeček a začne vypouštět jemná pavučinová vlákna. Ta zachytí proudění vzduchu, které může pavouka nadzvednout a odnést pryč.

Tomuto způsobu cestování se říká ballooning. Pavouk při něm samozřejmě nemává křídly, protože žádná nemá. Jednoduše využívá vzdušné proudy a nechává se unášet tam, kam ho zavedou. O tom, kde nakonec přistane, rozhoduje mimo jiné počasí.

Na takovou cestu se často vydávají mladí pavouci, kteří potřebují opustit místo, kde se vylíhli. Kdyby všichni zůstali pohromadě, museli by se dělit o potravu a prostor. Díky cestování vzduchem mohou osídlit nová místa, aniž by museli překonávat všechny překážky po zemi.

Proč se pavučiny objevují právě na podzim?

Podzim je obdobím, kdy si můžeme podobných vláken všimnout poměrně snadno. Za vhodného počasí se drobní pavouci vydávají na cesty a jejich vlákna se zachytávají na okolní vegetaci. Nejde přitom jen o podzimní záležitost. Vzduchem se pavouci šíří také na jaře a v létě.

Podzimní rána ale mají své kouzlo. Na jemných vláknech se usadí rosa a najednou je vidíme tam, kde bychom si jich za sucha sotva všimli. Pavučinky propojují stébla trávy, listy i větvičky a zahrada může vypadat, jako by ji někdo přes noc ozdobil krajkovou dekorací. A proto jsou i pavučinky „létajících pavouků“ neoddělitelnou součástí takzvaného babího léta.

Plachetnatka keřová
Plachetnatka keřová. Foto: Accipiter, CC BY-SA 3.0, Wikimedia

Jak daleko může pavouk doletět?

Na první pohled se může zdát, že jde o poměrně krátký výlet. Drobní pavouci se však za vhodných podmínek mohou vzduchem dostat i několik kilometrů daleko. Výjimečně byly zaznamenány také mnohem delší přesuny. Pro tak malého tvora je to pozoruhodný způsob, jak objevovat svět.

Pavouci přitom nemají žádnou kontrolu nad tím, kde přesně skončí. Vítr je může zanést na louku, do zahrady, na pole, ale také na místo, které jim příliš nevyhovuje. Přesto se jim tento způsob šíření během evoluce osvědčil.

Až příště uvidíte na podzim trávu nebo keře pokryté jemnými pavučinovými vlákny, zkuste se na ně podívat trochu jinak. Možná se právě díváte na stopy po cestovatelích, kteří se do vzduchu vydali bez křídel, bez mapy a bez nejmenšího tušení, kde nakonec přistanou.

O Autorovi:
Lucie

Lucie aktivně píše od roku 2017 a je hybnou silou několika magazínů. Vyhledává aktuální témata a dokáže je s ohledem na SEO srozumitelně předložit čtenářům.


Lucie Čechová

Lucie aktivně píše od roku 2017 a je hybnou silou několika magazínů. Vyhledává aktuální témata a dokáže je s ohledem na SEO srozumitelně předložit čtenářům.

Další články